Horní Jiřetín versus horníci

O prolomení či neprolomení limitů těžby hnědého uhlí se diskutuje už spoustu let. Jakožto nezávislého pozorovatele, který ani nežije v regionu, ani není zaměstnán v těžebních společnostech či v oboru vůbec, mě na celé záležitosti zaujal jeden specifický aspekt, a sice různý přístup k jednotlivým účastníkům tohoto sporu ze strany tzv. občanské společnosti. Aktivisté nejrůznějšího druhu se takřka bez výjimky vždy staví proti prolomení. Symbolem odporu se stala obec Horní Jiřetín, jejíž zbourání by prý bylo barbarským činem, kterému je třeba zabránit.

Pokusím se o poněkud povrchní srovnání. Asi všichni známe rčení, že je lepší třikrát vyhořet, než se jednou stěhovat. Osobně jsem nikdy nevyhořel, takže nemám srovnání, ale ze zkušenosti vím, že stěhování není v dnešní době žádnou zvláštností ani traumatem. Příběh o prolomení limitů se často zužuje na mikropříběhy obyvatel zmíněného Horního Jiřetína. Již mnohokrát jsme mohli v médiích sledovat výpovědi lidí o tom, že se nechtějí stěhovat a opouštět svůj domov. Téma je klíčové i pro komunální politiky. Z pohledu těchto přímo zainteresovaných lidí je to zcela logické a přirozené. Je tomu tak ale i v případě zmíněných aktivistů?

Abych nebyl napaden z až přílišné povrchnosti, ano vím, že mnohým jde o ekologii, udržitelný rozvoj atd. Ale pokud si oni pomáhají Horním Jiřetínem, dovolím si to i já. Na pomyslném bojišti proti sobě symbolicky stojí obyvatelé Jiřetína, kteří bojují proti přestěhování (z dostupných informací zdaleka ne všichni) a zaměstnanci těžební společnosti, kteří bojují za svou práci do budoucna. Co obě strany čeká v případě vítězství je vcelku jasné. Jaký osud ale číhá na poražené?

V případě rozhodnutí o prolomení limitů, které by obsahovalo i zbourání Horního Jiřetína, mohou jeho obyvatelé čekat kompenzace od státu a možná i od těžařů. Nechci a nebudu zde spekulovat o reálné výši těchto kompenzací, ale lze předpokládat, že bude dostatečná na to, aby se mohli přestěhovat do nového domu ve vybrané, pravděpodobně příjemnější lokalitě, dost možná jim zbyde i nějaká ta koruna na útratu. Oproti tomu horníky v případě útlumu těžby čeká dříve či později propuštění ze zaměstnání. I oni nepochybně dostanou odstupné, možná se stanou součástí nějakého vládního programu, který jim pomůže s rekvalifikací či hledáním nového zaměstnání, ale není žádným tajemstvím, že v severních Čechách je situace spíše truchlivá. Mohli by se samozřejmě za prací přestěhovat třeba do Prahy, ale nové bydlení jim zde rozhodně nikdo nepořídí a zmíněné odstupné jim pokryje nájem sotva na pár měsíců.

Takže kdo je na tom vlastně hůř? Nestáli by i tito zaměstnanci, kterých je mimochodem i s rodinami rozhodně víc, než obyvatel Horního Jiřetína za nějakou tu přívětivou řádku od píšících intelektuálů nebo dokonce demonstraci aktivistů?