Donutíme vás k ekologii a ještě si za to zaplatíte
Údajný expert Steigenberger, který je však evidentně především ekologickým aktivistou a lobbistou, v rozhovoru bez uzardění vydává své vlastní názory za údajně objektivní fakta, navíc si až směšně protiřečí. Můžeme se tak dočíst o tom, že budoucnost patří obnovitelným zdrojům, a pozor, to ještě pouze vybraným na čele s větrem a sluncem. Toto tvrzení je představeno jako holý fakt, který zjevně nemá být předmětem žádné diskuse. Kdyby jí totiž měl být podroben, musel by si pan Steigenberger připravit daleko relevantnější argumenty, než ty, kterými své tvrzení podepřel v tomto rozhovoru. Zde jsme se totiž pouze dočetli, že větrné elektrárny na pevnině jsou nejlevnější technologií s největším potenciálem. Tečka, nic dalšího není zřejmě třeba dodávat.
Ono by vlastně opravdu ani nebylo, ovšem pokud by vítr foukal bez přestání a konstantní silou. Což, jak ví i malé dítě, je absolutní nesmysl. O tom, jak rozdílnou silou vane vítr, se nejlépe dočtete v Beaufortově stupnici větru, která začíná bezvětřím a končí orkánem. A zde jsme u Achillovy paty nejen tohoto obnovitelného zdroje. Je jí nestabilita dodávek elektřiny, což způsobuje potíže v přenosové síti. Německý „expert“ však samozřejmě má řešení, dokonce ve čtyřech variantách. Ovšem všechny bez výjimky zcela popírají Steigenbergerovo tvrzení o tom, kterak jsou větrné elektrárny nejlevnější technologii. Naopak se v nich skrývá čertovo kopyto až netušených rozměrů.
Při pohledu na tyto čtyři varianty mi připadá, že jsme svědky zrodu nového, velmi podivného zároveň a nebezpečného oboru, sociálně-energetického inženýrství. První varianta je ještě alespoň na první pohled relativně nevinná. Spočívá totiž v rozsáhlé výstavbě sítí, aby mohla být elektřina přepravována na obrovské vzdálenosti. Jaká je realita tohoto plánu, to můžeme vidět již nyní v Německu, kde občané mohutně protestují proti výstavbě vedení, které má dopravit proud z větráků u Severního moře do jižněji položených spolkových zemí. Vadí jim totiž zhyzdění jejich životního prostoru a rovněž znehodnocení pozemků i nemovitostí. Od druhé varianty začíná přituhovat. Má jít totiž o tzv. řízené zatížení, což v překladu znamená dotlačit velké průmyslové podniky k tomu, aby při nedostatku elektřiny redukovaly svou výrobu a přesunuly spotřeby na dobu, kdy bude elektřiny dostatek a poptávka malá. Třetí varianta je rovněž spektakulární a spočívá v tom, že si budeme platit jakési spící elektrárny na stabilní zdroje, tedy například hnědé uhlí. Tyto zdroje budou zapínány vždy, když obnovitelné zrovna nebudou dodávat žádnou elektřinu. Poslední varianta je spíše jakýmsi sci-fi. Její podstatou jsou totiž jakési obří baterie, které dokážou uchovat obrovské množství energie na pozdější dobu. Takové baterie však zatím neexistují. I daleko menší, pro tento účel nepoužitelné zdroje, jsou dnes velmi nákladné.
Co z to všeho plyne? Místo, aby se postupně a pomalu, ruku v ruce s technologickým vývojem, měnilo složení energetického mixu, kdy by se využívaly stávající zdroje, ke kterým by se připojovaly zdroje nové, tak se nás lidé jako Steigenberger snaží postrčit ke skoku do velmi hluboké vody. A to i přesto, že na to nejsme absolutně připraveni ani ekonomicky, ani technicky. Občas se říká, že se tak lze nejlépe naučit plavat. Jenže existuje statistika, kolik je utopených na jednoho šťastlivce?
Jansvoboda
Ochrana životního prostředí nebo ekoterorismus?
Tvrdí o sobě, že bojují za správné věci. Pro ostrá slova nechodí daleko. Nikdo je nikam nezvolil, ani po nich nic nechce. Své cíle si vybírají sami a atakují je často i za hranou zákona.
Jansvoboda
I tvrdý horník někdy brečí
Přesně taková chvíle přišla včera, kdy vyjel poslední vozík s uhlím z Dolu Centrum. Byl to úplně poslední hlubinný hnědouhelný důl u nás. Ekologičtí aktivisté na sociálních sítích jásají, ale měli by se spíše stydět.
Jansvoboda
Ekolobbista Rovenský se musel odstěhovat z Litvínova
Píše se rok 2035. Šéf energetické kampaně Greenpeace se musel odstěhovat z Litvínova už před pěti lety. Před hněvem spoluobčanů se schoval do Prahy. V ústraní žije i někdejší starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt.
Jansvoboda
Já tu byl první, jděte někam jinam
Chtěl bych vědět zda všichni sluníčkově-milující lidé, kteří si na svůj FujtajBl profil dávali Je suis Charllie si na něj dají i nyní několik vtipných obrázků z produkce dotčeného časopisu.
Jansvoboda
Bakalův mýtus padl, jiné zřejmě přetrvají věky
Mýtus je symbolické vyprávění vyjadřující víru v plnost a celistvost nadčasového řádu. Zhmotnělý může být v bájnou postavu epického rázu, která svou mystickou existencí dává odpovědi bez položených otázek. Tolik moudré knihy.
Jansvoboda
Mám potomka střevo zn.: zaplatím
Přehnaná očekávání a nesplněné vlastní sny dohánějí rodiče k zoufalým činům. Miroslav Palaščák se pokoušel uplatit špičkového trenéra a hráče Vladimíra Růžičku komicky malou částkou 500.000,-Kč s pocitem, že za prachy se dá koupit vše. Pane Palaščáku nedá, když je někdo střevo a na něco nemá, tak nepomůžou ani vaše jistě poctivě vydřené peníze ve stavebnictví.
Jansvoboda
Zbourají čeští miliardáři německé vesnice?
Na první pohled to vypadá jako završení poválečného odsunu sudetských Němců. Radikálnější z nás si možná řeknou, dobře jim tak. Celý příběh je však složitější. Jde v něm o velké peníze, životní prostředí, osudy německých vesnic i českých horníků. Řeč je o plánu těžit německé uhlí, které se následně bude dodávat do českých elektráren a tepláren. Stojí za ním mimořádně zajímavé spojení českých miliardářů Babiše, Křetínského, Pauknera a možná ještě někoho dalšího.
Jansvoboda
Koupí Babiš fotbalovou Slavii?
Současný majitel a bývalý ministr Aleš Řebíček by měl zpozornět. Možná se mu konečně na obzoru rýsuje skutečně solventní kupec, který by od něj koupil fotbalový klub SK Slavia Praha. Není sice známo, zda je ministr financí Babiš fotbalovým fanouškem, za to se ale říká, že na fotbale se výborně domlouvá byznys. Majiteli dalších dvou pražských klubů Sparty a Dukly jsou přitom jiní miliardáři Daniel Křetínský a Petr Paukner, kteří s Babišem, jak se zdá, zřejmě domlouvají velký uhelný kšeft. Pozice majitele Slavie by Babišovi umožnila scházet se s nimi přímo na tribuně s vysvětlením, že řeší hostování hráčů a nikomu by to nepřipadalo cinklé.
Jansvoboda
Rudá záře nad CS Fondy
Přiznám se, že jsem byl vždy odpůrce aktu nazývaného kolektivní vina. Vždy jsem si myslel, že špatnost a zlo je produkováno v hlavách jednotlivců bez zásadního vlivu okolí. Po sametové revoluci jsem tak nějak doufal a věřil jako velká většina mých spoluobčanů kolem, že to malé čecháčkovství smrdící závistí a křivostí s novou dobou vymizí a společnost začne opět fungovat na základě potřesení rukou a podepsaných smluv. Máme začátek roku 2015 a moje očekávání se naplňují pomalu a stále spíše drhnou.
Jansvoboda
Podprahové vnímání islámského teroru
Několik posledních měsíců vstřebává západní civilizace pravidelný přísun obrazového materiálu zobrazujícího popravy nepřátel takzvaného islámského státu. Autoři mají jasný cíl a tím je ukázat, že na životě jednoho člověka jim nezáleží. S rostoucím množstvím těchto středověkých vzkazů, se snižuje účinnost a ti, kterým jsou nechutné obrázky a videa určeny, přestávají kroutit hlavami a obracet oči v sloup při pohledu na těla bez hlav.
Jansvoboda
Limity lidských emocí
Otázka prolomení limitů těžby hnědého uhlí vyvolává již řadu let a ještě intenzivněji několik posledních týdnů nebývalé emoce mezi horníky, těžaři, ekology, obyvateli Horního Jiřetína a okolí, centrálními i lokálními politiky i mnoha „obyčejnými“ lidmi, kteří se nechali vtáhnout médii do této vypjaté hry.
Jansvoboda
Horní Jiřetín versus horníci
O prolomení či neprolomení limitů těžby hnědého uhlí se diskutuje už spoustu let. Jakožto nezávislého pozorovatele, který ani nežije v regionu, ani není zaměstnán v těžebních společnostech či v oboru vůbec, mě na celé záležitosti zaujal jeden specifický aspekt, a sice různý přístup k jednotlivým účastníkům tohoto sporu ze strany tzv. občanské společnosti. Aktivisté nejrůznějšího druhu se takřka bez výjimky vždy staví proti prolomení. Symbolem odporu se stala obec Horní Jiřetín, jejíž zbourání by prý bylo barbarským činem, kterému je třeba zabránit.
Jansvoboda
Babišovo počítadlo financí
Ministr financí Babiš činí, co slíbil. Maká. Bohužel si nejsem úplně jist, v čí prospěch. Momentálně chystá návrh státního rozpočtu a hledá, čím ucpat díry, aby se mu deficit nevyšplhal moc vysoko. Dotace pro své podnikatelské impérium asi neoseká, takže hledá zdroje jinde. Našel je například v hnědém uhlí, resp. společnostech, které jej těží. Zvýšíme jim desetinásobně poplatky z těžby, řekl si zřejmě Babiš a pro jistotu si hned vypočítanou částku napsal do návrhu státního rozpočtu. Přece co je psáno, to je dáno. Bohužel tak nějak zapomněl, že papír sice snese všechno, ale lidé se při úderech karabáče na svá záda sice ohnou, ale většinou taky hlasitě ozvou.
Jansvoboda
Ohřej se a plať
Tak nám prý zase zdraží teplo paní Müllerová, může bohužel prohlásit každý Čech. Pokud by se někdo ptal proč, odpověď zní, protože si to přeje Babiš. Náš pan ministr financí totiž při svém hledání dalších příjmů do státního rozpočtu narazil na zlatou žílu. No tak hurá, chtělo by se zvolat, ale proč se tedy má zdražovat teplo? Při bližším prozkoumání se totiž ukazuje, že ta žíla není zas tak zlatá. Je spíš uhelná a to pravé zlato v Babišových očích se bohužel třpytí v našich peněženkách.
Jansvoboda
O fanoušcích českého fotbalu
Říká se, že co Čech, to fotbalový trenér. V hospodách u piva už se provedly tisíce střídání, vydaly miliony taktických pokynů a byla vypracována dlouhá řada analýz zejména neúspěchů české reprezentace i klubů. V poslední době se do diskusí stále více dostává téma, které víc než s trenérstvím souvisí s pojmy, jako jsou klubismus, národní hrdost nebo společný zájem. Fandit či nefandit tzv. českému fotbalu a národnímu koeficientu, to je oč tu běží. Toto téma je žhavé zejména mezi fanoušky klubů hrajících evropské poháry a tradičními rivaly. Věta, že národ se dělí na sparťany a slávisty, se už dávno stala všeobecně přijímanou součástí české sportovní terminologie. Na otázku komu fandíš, vám asi nikdo neodpoví, že českému fotbalu nebo koeficientu. Uslyšíte Sparta, Slavia, Baník, Zbrojovka, Sigma, Bohemka, v posledních letech narazíte poněkud častěji na „kované“ Plzeňáky. Určitým spojujícím elementem všech těchto fanoušků je česká reprezentace. Ovšem nyní stále častěji od komentátora Pavla Čapka, různých expertů, ale i „obyčejných fanoušků“ třeba v internetových diskusích slyšíme, že je třeba fandit českému fotbalu. Převedeno do konkrétní roviny, všem českým klubům v evropských pohárech. Jedni za to horují, druzí se tomu vysmívají. Tak jak to tedy je?
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 861x